Z dějin hasičství

Zveřejněno tak jak napsáno bylo jazykem tehdy užívaným, v časopise Český hasič, ročník I., číslo 4, str. 33 až 36, vydaném v Klatovech dne 10. června 1878.

Podle spisu „Das Feuerlöschwesen von C. D. Magirus“ volně pojednal A. Ch.

Všeobecné dějiny hasičství rozpadají se přirozeně ve 3 období a sice:

1. Od prvních zařízení na odvrácení nebezpečí ohně až do vynalezení stříkačky roku 1518.
2. Od vynalezení stříkačky v primitivní podobě její až do zdokonalení její úpravy a až do zavedení jednot hasičských, tj. od roku 1518 až do polovice našeho století.
3. Od zařízení prvních hasičských jednot až na naši dobu.

První doba dějin hasičství líčí neutěšený obraz: po staletí trvající-z větší části bezvýsledné- hledání vhodných nářadí hasičských, zápas beze zbraně s nepřítelem, život i majetek všechněch v každém okamžiku ohrožujícím.

Ačkoliv již v prastarých dobách jakýsi druh stříkačky vynalezen byl (250 př. kr. Ctesibius a 200 př. kr. Hero z Alexandrie) nedošel tento vynález žádoucího rozšíření; zajisté jen z následujících příčin:

1. Přístroj tento byl ještě tak nedostatečný, že ho při požárech s prospěchem užíváno býti nemohlo.
2. Stavba domů, kteráž při pojednáních a poměrech hasičských vždy za základ brána býti musí, hasení vůbec zcela nemožným činila. Bylyť ulice úzké a křivolaké a nesmírně vysoké domy stály namnoze těsné pohromadě. Že byly veškeré stavby téměř naskrze ze dřeva sdělány, zajisté každému povědomo jest.
3. Pověra a náboženské bludy všemožně všem opravám nářadí hasičských a zavedení jistého řádu hasicího překážely.

Původ takové pověry v předkřesťanské době hledati třeba; v středověku považován oheň za ďábelskou, však bohem připuštěnou zlou moc, jakýsi trest bohem na lid seslaný, jemuž bráněno býti nemá, leč prostředky posvěcenými. Že takovýto fatalismus velmi se podobající náhled vývoji hasičství přízniv býti nemohl jest na bíle dni. Z té příčiny po celý středověk hlásány byly z kazatelen výstrahy, aby nikdo soudům božím se neprotivoval a náboženská prostota domnívala se, že dosti učinila, jest-li při vzniklém požáru dům svůj svěcenou vodou vykropila a zažehnala. V starších psaných domácích kronikách nalézá se dosud zhusta podobné zaříkávání ohně.

Ostatně podobná pověra ani za našich dob ještě úplně nevymizela: Když před dvěma roky obec P. v Pošumaví opět zhoubným požárem stižena byla a pomatený lid oheň opanovati nemohl, konečně vzpomenul si někdo, že starý „Josífek“ je pravděpodobně židem, a ihned na něj naléháno, aby do ohně říkal slova „Ježíš, Marie a Josef“, což tento konečně, když i jeho chalupa již ohrožena byla, učinil. Lid dosud věří, že touto obětí židovskou ohni přítrž učiněna byla.

Opravy v hasičství vůbec stejně pokračují s nenáhlým, až po stoletích ukončeným zdokonalením stříkačky, která sice, jak svrchu řečeno, již Heronem 200 př. Kr. vynalezena, ale opět zcela ztracena a zapomenuta byla.

Teprvé r. 1518 děje se o stříkačce první zmínka v účtech stavebních města Augšpurku; vynálezcem jejím jmenuje se zlatník Antonín Platner z Augšpurku. Výsledek této stříkačky musel však velmi skromný býti, jelikož v následujících sto letech žádných zpráv o ní nenacházíme. Až do začátku 17. století setkáváme se s četnějšími zprávami o nových stříkačkách, které však až do r. 1680 nedokonalé byly; scházelyť ještě: větrník hadice a ssací přístroj.

Kdy a kým kotel vzduchový vlastně vynalezen byl, není ještě dokázáno; Perrault z Paříže zmiňuje se o něm r. 1684, Mariotte r.1686, netvrdí ale, že by věc byla nová: zdá se, že při vynalezení kotle toho hned na stříkačky vzpomenuto nebylo, nýbrž že ho nejdříve při vodních pumpách užito bylo. První zprávy o užívání kotle při stříkačkách nalézají se v spise “Breslauer Nachrichten“ z roku 1719; když se popisují stříkačky strojníka Jakuba Leopolda v Lipsku, spisovatele důležitého díla „Theatrum machinarum hydraulicarum.“

Úplný obrat v stavitelství stříkaček a u veškerém hasičství způsobilo vynalezení hadic Amsterodamským měšťanem van der Heydem (nar. R.1637 v Gorkumu v Hollandsku, zemřel 28/3. 1712 v Amsterodamě). Z prvu užíváno veskrze sešívaných hadic kožených; dvorní kotlář Pflug v Jeně první shotovil hadice nýtované. Kdo vynalezl konopěné hadice beze švu, neví se.  Konopěné hadice s gumovou vložkou uvnitř. které vodu tak málo propouštějí jako kožené, přitom ale tak snadno v pořádku držeti se dají, jako konopěné, vynalezl r. 1847 Beuringer v Hannoveru. Původně byly sice nedokonalé, ale podařilo se však v málo letech úpravu jejich tak zdokonaliti, že vynález tento za pravé dobrodiní hasičstva považovati dlužno.

 O velikém podílu, jaký má van der Heyde na zdokonalení stříkačky, ale působil též vydatně na rozšíření její a to nejvíce spisem svým z. r. 1690 (v2. vyd. R. 1735), v kterém líčí dobu před zavedením stříkaček a konečně výsledky jim vynalezené stříkačky s hadicemi.

Poněvadž se Jan van der Heyde v mladších létech s dobrým úspěchem, malířstvím obíral, bylo mu možno spis svůj zdařilým vyobrazením opatřiti.

Náš obraz, který jsme od ochotného p. prof. Magirusa v Ulmu získali, jest ze spisu tohoto vyňat. Van der Heyde užil požáru radnice Amsterodamské ze dne 7. července 1652 a znázorňuje na něm způsob hasení před zavedením stříkaček, se starou stříkačkou bez hadic, a konečně hasení pomocí stříkačky s hadicemi. První způsob vyobrazen jest na domě vlevo od věže; vidíme tu řadu podávajících vodu v košících po žebříce až na střechu, kde ji poslední na oheň vylévají; též nepořádku a zmatku, při takovém hasení panujících, vzpomenuto to davem před domem D vpravo od věže.

Střed obrazu ukazuje stříkačku s rourou točivou patrně bez výsledku pracující, a zároveň 4 řady košíky podávajících lidí, aby se ukázalo, jakého množství pomocníků zapotřebí bylo, měla-li stříkačka tato vodu dostatečně opatřena býti.

Na pravé stran obrazu setkáváme se se stříkačkou hadicemi opatřenou; místo přístroje ssacího jest tu viděti trychtýř z plachtoviny, do něhož 5 mužů vodu přímo z vodovodu nalévá, která pak širokými hadicemi sama do truhlíků stříkačky teče.

Takto napájená stříkačka má svou hadici vyvlečenou až na konec střechy domu sousedního, odkudž celé ohniště ovládati má. Třeba byla tato domněnka přehnána, přec podává obraz nepopíratelný důkaz, že stříkačka s hadicemi veškeré starší přístroje daleko předčí.