3. Putnové a džberové annihilátory, trakařové a kárové stříkačky

Putnové a džberové annihilátory

Putnové nebo džberové stříkačky, pro které se ve době používal také latinský název annihilátory, jsou ve své podstatě ruční přenosné stříkačky sestávající z pístové dvojčinné tlakové pumpy, větrníku a nádržky na vodu. Jsou přizpůsobeny pro přenášení. Od předchozích stříkaček se liší především tím, že jejich nedílnou součástí je právě nádržka, do které se nalévá voda. Další rozdíl spočívá v tom, že pro lepší usměrnění vody při hašení mohly být opatřeny také delší hadicí zpravidla konopnou, nebo i pryžovou. Zdvih pístu v botě se zajišťoval buď přímo pomocí táhla pístu, nebo pákovým převodem, což bylo fyzicky snadnější. Dalším konstrukčním rozdílem byl způsob jejich přenosu. U stříkaček džberových to bylo v rukou jedné, nebo dvou osob. Stříkačky putnové byly opatřeny popruhy a přenášely se na zádech. Džberové stříkačky, nazývané zpočátku taky kbelíkové stříkačky, se s nevelkými konstrukčními změnami používají, pro svoji jednoduchost, nenáročnost a spolehlivost, ve vybavení hasičů jako hasební prostředek dodnes.

 

 Obr. „Annihilátor“ Hydrus

Anihilátor firmy R. A. Smekal

  

 Obr. Kbelíková stříkačka

 Trakařové stříkačky se řadily mezi ruční stříkačky převozné, které ve srovnání s přenosnými stříkačkami měly větší konstrukci a byly navíc uzpůsobeny k tomu, že mohly nasávat vodu buď z nádržky stříkačky, nebo ze zdroje vody mimo stříkačku pomocí sacích hadic tvořících příslušenství těchto stříkaček.

Podle velikosti byly opatřeny jednou, nebo dvěma botami s pístem. Výkonnost těchto stříkaček určoval především počet bot (válců s pístem), jejich průměr a výška zdvihu pístu ve válci. Stříkačky se dvěma botami již vyžadovaly obsluhu nejméně dvěma osobami.  Jejich výkon však umožňoval hašení i větších požárů. Byly schopny nasát vodu pomocí sacích hadic až z hloubky 8 m a jejich dostřik činil až 18 m.

 

Foro trakařové stříkačky z Vysokých Popovic s litinovým větrníkem ve sbírka Muzea ČHJ v Libni

 

Foto trakařové stříkačky  s nádobou na vodu ve sbírka Muzea ČHJ v Libni

 

Vyobrazení trakařové stříkačky v učebnici "Hasičství" z roku 1899, autora Františka Vejdělka, ředitele hasičského sboru Královského hlavního města Prahy

 

Obr. Reklama firmy J. LUX z časopisu Hasičské rozhledy

Kárové stříkačky sestávaly z dvoukolého vozíku a pumpy osazené dvěma "Botami" (dvouválcové pumpy schopné zároveň provádět sání i výtlak), která byla zpravidla robustnější. Na rozdíl od trakařových stříkaček avšak podávala vyšší výkon při hašení. K její obsluze bylo  potřeba nejméně dvou osob.

Vyobrazení kárové stříkačky v učebnici "Hasičství" z roku 1899, autora Františka Vejdělka

Dvoupístová pompa byla uložena v kovové nádrži do které se voda dodávala ve kbelících, nebo hasičských koších, popřípadě přímo nassávala z vhodného vodního zdroje. Stříkačka byla na vozíku uložena a upevněna na saních. Pro snadnější snímání z dvoukolového vozíky byly některé typy opatřeny lanovým vrátkem.

 Použití těchto prostředků mohlo být úspěšné pouze u vznikajících a malých požárů za předpokladu, že byl nablízku zdroj vody a hašení neprobíhalo za silnějšího mrazu.