4. Hasicí kornouty a hasicí granáty

Hasicí kornouty, nazývané také podle svého tvaru hasicí pochodně, byly dalším jednoduchým prostředkem pro hašení vznikajících a malých požárů, hasicím práškem. Byly to z počátku kartonové, nebo později kovové kornouty opatřené nahoře snímatelným víčkem. Kornouty byly naplněné suchým hasicím práškem. Hasicí prášky měly různé složení, používaly se kaolíny nebo tzv. Natron, což byl v podstatě hydrouhličitan sodný. Princip hašení spočíval v tom, že se z kornoutu odstranilo víčko a prášek se s rozmachem oběma rukama rozhodil do ohně. V Čechách byly nejrozšířenější značky Primax, Fenix, Medium a S.O.S.

 Fotografie hasicích kornoutů ve sbírce muzea ČHJ

 

 Reklamní leták na hsicí kornout Primax

 Hasicí kornouty Fenix byly americkým patentem. Dodávala je německá firma Barte a spol. v Hamburku. Hasební prášek sestával z 1 % kuchyňské soli, 2 % síranu sodnatého, 81 % uhličitanu sodnatého, 15 % žluté zemité barvy a zbytek tvořila vlhkost. Prodejní cena v roce 1917 činila 8,- korun. Kornouty Fenix byly doporučovány k hašení požárů elektrických zařízení pod proudem. Hasicí kornout Primax měl poněkud odlišný tvar a obsahoval více prášku. Byl doporučován také pro hašení automobilů a letadel.

 Reklama na hasicí kornout pro automobily

 Hasicí kornout Medium byl vyráběn a dodáván českou firmou Medium, společnost s r. o., Praha III/610. Dá se říct, že to byly ve své podstatě první beztlaké, práškové hasicí přístroje. Hasivem byly různé hlinité nebo křemičité prášky, používané při výrobě porcelánu, keramiky, nebo byly vedlejším produktem jiné výroby. Je nutno také vzít v úvahu, že podstata účinku hasicích prášků nebyla v polovině 18. století ještě úplně objasněna, a proto nebyly nijak zvlášť pro hašení upravovány. Jejich největším problémem bylo, že snadno pohlcovaly vzdušnou vlhkost a v prášku se tvořily hrudky, což snižovalo použitelnost a účinnost při hašení. Přesto se tento prostředek pro hašení vznikajících a malých požárů udržel v Evropě i jinde ve světě až do 50. let minulého století. Zejména během 2. světové války se tyto hasicí kornouty značně rozšířily pro hašení zápalných bomb, neboť byly jednoduché levné a snadno se s nimi manipulovalo.

 Hasicí granáty představovaly skleněné baňky s hrdlem ozdobené různými nápisy a reliéfy. Zpravidla měly objem 0,5 litru, 1,0 litr nebo 1,5 litru. Byly naplněné roztokem vody s chloridem sodným (kuchyňskou solí), chloridem amonným (amoniakem) a hydrogen uhličitanem amonným. Používaly se i jiné roztoky např. na bázi kuchyňské soli, čpavku a chloridu vápenatého. V případě potřeby byly vrhány na tvrdé předměty, nebo stěny v hořící místnosti. Po rozbití se jejich roztok s hasicím účinkem rozstříkl po okolí a odpařením vzniklé páry podpořily uhašení požáru. U některých typů se uvolňoval kysličník uhličitý a u jiných, které sestávaly ze dvou spolu reagujících kapalin je uváděn kysličník siřičitý. Po odpaření navíc zůstával na hořlavých předmětech izolující povlak chemických solí, které bránily opětovnému vzplanutí.

Hasicí granáty s patentovým označením Harden Star, N. P. K. (Northen Pacific Railrood), Imperial a Labbel, které byly rozšířeny i u nás. Existovala však celá řada dalších patentů, které se lišily tvarem lahví a chemickým složením používaného roztoku.

Účinnost hasicích granátů byla závislá na správném vhození do určitého místa a rozbití skleněného obalu o hořící předmět nebo předmět místu hoření blízký tak, aby se roztok náplně rozstříkl po ploše zasažené požárem. Stávalo se také, že hasicí granát dopadl na měkký předmět a vůbec se nerozbil.

 Obr. Hasicí granáty Labbel, Norden Star a N. P. R. (Northen Pacific Railrood)

 Hasicí granáty se používaly v druhé polovině 19. století v divadlech, v továrnách, dílnách i domácnostech. Hojně se používaly také na lodích a ve vlacích. Jeden z dochovaných exemplářů značky Labbel se nachází v Muzeu České hasičské jednoty v Praze – Libni.

                   

 Reklamní leták na hasicí granát Hayward

 

  Obr. Reklamní leták na hasicí granát Harden Star